DEKAMERON - Giovanni Boccaccio
DEKAMERON - Giovanni Boccaccio
Kniha:
- přeložil Radovan Krátký; doslov přeložil Vladimír Reis; ilustroval Miroslav Váša; vazba a grafická úprava: Oldřich Hlavsa; vydalo nakladatelství Melantrich v Praze roku 1979
- počet stran cca 670
Dílo:
14. století, Florenci, Itálie. Města zužuje nebezpečný mor. Lidé i zvířata rychle umírají. Kdo přežil, utíká jak nejdál to jde. Boccaccio nepopisuje jen skupinu obyvatel ,kteří utíkají, ale i tu druhou - ty, co ve své Florencii zůstávali a "… tvrdili, že nejúčinějším lékem na tuto chorobu je hodně pít, užívat si, chodit za zpěvu písní a uprostřed žertů na procházky….".
Celý úvod o moru vypráví dopodrobna vlastními slovy a to ženám - proto to úvodní oslovení "velepůvabné paní". Dočtete se, velepůvabné paní, a to velmi podrobně,i jaké příznaky choroba měla a co přesně autor na vlastní oči viděl.
Po pár stránkách se už dostáváme k hlavním postavám. Sedm žen se potká v kostele a po dlouhé debatě se rozhodnou odjet z města na nějaké sídlo. Jak řekly, tak učinily. A aby bylo o zábavu postaráno, "přibalily" si na cestu ještě tři muže. Tak tedy deset lidí (Pampinea, Fiamneta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo) odcestuje z města.
Dese dní přebývají v nemalém sídle. Deset dní se baví nejrůznějšími příběhy - přesně: každý vypráví jednu povídku denně. Při troše matematiky si jistě dovedete spočítat, že deset násobeno deseti je sto. Sto povídek je zahrnuto v Dekameronu (což v překladu znamená deset dní) a jsou opravdu zajímavé.
Kniha je tedy rozdělena na úvod a deset kapitol (dní), které se dělí dále na podkapitoly (příběhy). Příběhy jsou např.: O výpravě žida na římský dvůr, kde se stane křesťanem; jak se dáma vysměje kyperskému králi a tak ze slabocha stane muž; Jak se z Landolfa stane pirát, ovšem po ztroskotání se zachrání na bedně, která je plná drahých klenotů, a ze ztroskotance a piráta je boháč.
Sto dokonalých příběhů, které Boccaccio psal po několik dlouhých let, je psáno prózou a docela vtipně.
Obsah pár příběhů:
Den první - příběh osmý
Boccaccio vypráví o bohatém, ale lakomém muži z Janova - o Erminu de´ Grimaldi. Byl to tak lakomý člověk, že šetři i sám na sobě! Např. na jídle. Pro tuto jeho nehezkou vlastnost mu lidé z Janova začali říkat jen Ermino Lakota. Jednoho dne přijel do Janova žakér jménem Guilglielmo a zdejší obyvatelé si ho hned zamilují. Co je to za člověka, že je tolik oblíbený, si přál vědět i Ermino a tak neváhal a nechal k sobě žakéra zavolat. Ten pozvaní přijal a absolvoval prohlídku Erminova domu pod jeho vlastním velením. Když s ní skončil, ze ptal se Lakota žakéra, co by si podle něj měl nechat vymalovat na stěnu v sále. Guilglielmo odpověděl, že štědrost. Ermino se tolik zastyděl, že jeho špatná vlastnost - lakota - zmizela a stal se z něj ten nejštědřejší člověk v Janově.
Den první - Příběh devátý
Urozená gaskoňská paní ja na své cestě ke Svatému hrobu hanebně potupena několika zlosyny. Rozhodla se tedy jít si postěžovat samotnému králi. Jenže několik místních ji upozornilo, že ničeho nedosáhne. Že prý je král slaboch a zbabělec a nemá odvahu v podobných věcech zakročit. Dáma se však rozhodla, že král alespoň urazí. A jak řekla, tak i udělala: "Pane můj, nepřicházím k tobě proto, že očekávám pomstění křivdy, jež na mě byla spáchána. Chci se s ní vyrovnat, a proto tě prosím, pověz mi, jak snášíš křivdy, jež byly spáchány na tobě, abych mohla po tvém poučení trpělivě snášet křivdu spáchanou na mně, kterou bych ti - ví Bůh - ráda přenechala, kdyby to šlo, když umíš tak dobřekřivdy snášet." Od té doby král Kypru trestá všechna bezpráví trestaná na lidu, tak jako potrestal bezpráví spáchané na gaskoňské paničce.
Hodnocení:
Kniha to byla velice zajímavá a lehká na čtení. Příběhů byla "hromada" a přesto byl každý úplně jiný. Nikdy se zápletky neopakovaly a to byla ta jedinečnost - že jsem nečetla pořád to samé. Všechny byla něčím alespoň trochu ponaučné a některé mě zaujaly natolik, že jsem je četla i víckrát.