Fallen Angels go to Hell
Pád....spadla jsem...podlomila se mi kolena...můj dech zvířil prach na špinavé podlaze...a jediné, čeho se od tebe dočkám je lhostejnost...otočíš se ke mě zády a odejdeš....Já ti věnovala nesmrtelnost...Neměla jsem se do tebe zamilovat, vždyť jsem Anděl....tedy, byla jsem Anděl....Láska, láska mě dokázala oslepit....láska k tobě....byla jsem slepá a zamilovaná....zamilovaná do někoho, kdo mě jen využil...využil bezbranného Anděla...
Užil sis? doufám že ano...Andělé z nebe nepadají každý den, každý den Ti Anděl nevěnuje to nejcennější co má...nesmrtelnost, nevinnost....spletla jsem se v tobě...vrhla jsem se ti do náruče a ty jsi mě použil jen aby sis zpestřil svůj stereotyp....
Vířící prach teď zkrápí hořké slzy.....slzy, které zhořkly zklamáním, zradou....jsou to krvavé slzy...tolik bolesti...nikdy jsem netušila jak bolí zklamání, Andělé mají žalostně lehký život....nesmrtelnost bez bolesti....krvavé slzy...jsem už opravdu člověk? ....zlomila se mi křídla, pukla a rozlétla se do všech stran....
Pád, způsobil mi tolik bolesti....ty jsi mi způsobil tu bolest....Mýlila jsem se, doplatila jsem na svou naivitu...nejsi schopný nic cítit....ale za to já už ANO!
Pomsta, jediné slovo, které se mi přes hořkost slz zrodilo v mysli.... Krutá, tvrdá pomsta....budeš litovat, že jsi donutil Anděla pocítit hořkost zrady....budeš platit za své činy...nemáš právo na své chování...nemáš právo na život!!
Zvednu se ze zaprášené podlahy...všude je cítit pach krve...dojdu ke dveřím a chci vzlétnout...uvědomím si, že to nejde....přepadne mě ještě větší zloba....rozběhnu se, běžím opuštěným krajem....pohání mě touha...touha po pomstě....ZRADA SE MUSÍ POTRESTAT...běžím celou noc, dokud nezahlédnu světla města, ve kterém žiješ ty...zatím žiješ...
Zastavím se před tvým domem....dýkou si udělám ránu do paže...pálí to....smočím prst ve své vlastní krvi...na chodník napíšu: 24:00 hřbitov- hrobka knížete...! PŘIĎ"
A teď mi nezbývá nic jiného než čekat......21:00.........22:00........23:00..........23:30....zapálím svíčky...rána v mé paži pálí a bolí, ale já se pomstím za vdechnu tu bolest.......Zaplatíš.....
Slyším nesmělé kroky....postavím se doprostřed hrobky....vejdeš, jakmile zahlédneš mou tvář, ve tvém obličeji se znenadání začne zrcadlit pohrdání....
"Nenávidím Tě!" vypravím ze sebe.....
"já myslel že mě miluješ?" na tváři máš tak samolibí úšklebek....
"Ne, padlí Andělé neumí milovat"
Vezmu dýku a vrazím ti ji do srdce....zařveš bolestí...vytáhnu čepel z tvého těla...bolí mě to...MILUJI TĚ!...strašně, beznadějně, hluboce.... Ale touha po pomstě byla silnější....bylo to nutkání....ale teď vím, že to byla chyba....v mých očích se opět zalesknou slzy...krvavé slzy...jakmile dopadnou na tvou mrtvolu, ve tvých dosud prázdných očích se opět zaleskne život....opět máš v očích chladný, nenávistný lesk....já ti vzala život a opět jsem ti ho vdechla....jsem vyčerpaná....umírám....opět dýchám prach.... Miluji tě....nenávidím tě...zmocňuje se mě pocit, který se mě nikdy zmocnit neměl....umírám....už vím, jaké to je cítit život....už vím, jaké to je ztratit život....a to vše kvůli lásce....I Andělé dokáží milovat.....mnohdy více než lidé....spadla jsem z nebe, vzdala jsem se nesmrtelnosti , patřím do pekla...kvůli tobě.....vše kvůli lásce........
Proč Anděl trpěl za někoho, kdo mu způsobil tolik bolesti? Byly to slzy Anděla co dokázaly léčit, nebo to byla láska? stejně jako Anděl, i já trpím za tebe....ty nic...stejně egoistický jako on....také je ti lhostejné, že za tebe někdo trpí, že někdo trpí kvůli tobě....Andělé umírají pro lásku, ty nejsi schopný umřít pro Anděla....ty ne...nezajímá tě, že Andělé trpí...nezajímá tě nikdo, kdo trpí....i když trpí kvůli tobě...je ti všechno jedno....všechno, i já........
hezký
(anička, 5. 10. 2006 20:24)